Třetí díl ságy, který od minulého čtvrtka promítají česká kina, o první dva pilíře přišel. Zato Jordan se vedle představitele hlavní role stal také režisérem.
Creed III začíná v celkem dávné minulosti. Na rozdíl od předchozích dvou částí to však není nostalgický návrat do časů největší slávy bývalého boxera Rockyho Balboy, který v sérii dosud figuroval jako trenér. Zatímco Sylvester Stallone se poslední dobou věnoval své první velké televizní roli mafiána v seriálu Tulsa King, jeho filmový svěřenec Adonis Creed si na plátně vytváří vlastní příběh. Je to sympatické i problematické.
Režisér Ryan Coogler vnesl do prvního Creeda nejen celkem podstatnou perspektivu související s tím, že tentokrát boxuje outsider tmavé barvy pleti. Šlo o trefnou aktualizaci původního melodramatu z roku 1976. Stejně jako první Rocky uměl Creed udeřit na hlavu i “na srdce”.
Coogler se navíc nespokojil s rutinním podáním boxerských soubojů, a tak snímku dominovaly nezapomenutelné vizuální momenty – nejen uhrančivý střet nasnímaný v jediném záběru, ale třeba též chvilka, kdy si Creed pouští zápas Rockyho s vlastním otcem přes celou stěnu pokoje, sám jako “trpaslík” postává před plátnem a stínuje.
Druhý díl Creeda z roku 2018 režíroval Steven Caple Jr. Vracel se pro změnu k nejbizarnější čtvrté části Rockyho. Vedle trenéra vrhnul zpět do hry jeho bývalého soka Ivana Draga a s ním herce Dolpha Lundgrena. Snímek až zbytněle spoléhal na nostalgii. Oprášil herce z původního titulu uvedeného roku 1985, který sledoval nejen střet “vyšlechtěného” sovětského bijce Draga s Rockym, ale také americké a sovětské propagandy. A přidal staré drama, neboť právě Drago při exhibičním zápasu zabil Creedova otce. Nyní se měl střetnout s jeho synem.
Creed II nemohl dohnat bizarní, až excesivní tréninkové montáže z 80. let a jiné směšné momenty. Nedařilo se mu ale proměnit ani v uměřenější moderní melodrama o vztazích otců a synů.
Také v nynější třetí části Adonis Creed čelí minulosti. Tentokrát se jej dotýká ještě bolestněji. Už to není jen jakýsi traumatický přízrak, vrah otce, jehož hrdina nikdy nepoznal.
Creed na začátku potkává kamaráda z dětství Damiana Andersona řečeného Diamonda. Ten býval amaterským šampionem a mladší Creed mu zavazoval rukavice. Než došlo k události, která Damiana poslala na 18 let do vězení. A Adonise donutila otočit se k temným chvilkám z dětství zády, pokusit se je vypudit ze světa, kde má nejen milující ženu a dceru, ale také luxusní dům a za sebou kariéru boxerského šampiona. Jenže jak už to bývá, podobní kostlivci rádi vypadávají ze skříní, kam byli uloženi.
Creed III ukazuje, že coby režisér umí Michael B. Jordan vyvolat emoce a má tah na bránu. Jako herec se pozoruhodně střetává s Jonathanem Majorsem v roli jeho kamaráda, souputníka, ale nakonec též soka a jakési nemesis. Jejich dynamika je pozoruhodná i proto, že svébytně aktualizuje typicky hollywoodský příběh o chlapském přátelství a jeho trhlinách, který historicky vzato patřil bílým hrdinům.
Michael B. Jordan zohledňuje, že v podání příslušníků afroamerické menšiny jde o lehce jinou “story”, do níž se mezi řádky propisují společensko-politické momenty.
Jde o drobnosti a nijak nenarušují probíhající sportovní, osobní i rodinné drama. Stačí, když dávný přítel navštíví Creeda u něj doma, tedy v sídle, které v očích bývalého trestance, jenž právě vyšel z basy, má patřit bílým.
Potíž nového snímku tkví jinde. Scénář se snaží postihnout až příliš mnoho témat. Creed se vyrovnává s minulostí, což přináší rozkoly se ženou, k tomu je jejich neslyšící dcera trochu vetřelcem v prostředí převážně bílé soukromé školy. Vyprávění tak nemá čas být působivým i věrohodným sportovním filmem. Ne že by jiné tituly kdovíjak realisticky vyobrazovaly tréninky či cestu outsidera ke špičkovému boxerskému výkonu. Nabízejí však věrohodnou iluzi dřiny.
V novém Creedovi fungují souboje spíše jako uspěchaná metafora a hybatel děje. Ne že by v ringu chybělo napětí, ale Michael B. Jordan jako režisér spoléhá na to nejefektnější řešení, na lehce rutinní zpomalené záběry, kdy si protagonisté dávají extrémně tvrdé údery na spodek.
Creed III dokazuje, že se obejde bez Rockyho. Otevírá důležitá témata, umí být akční i dojemný, ale také obsahuje vysloveně skvělé momenty odhalující dekády narůstajícího a potlačovaného hněvu, které se propisují do chování protagonistů. Jen vypravěčsky už snímek není tak suverénní. Skáče od scény ke scéně, aby se dotkl všeho, co chce probrat. Dva hlavní boxerské zápasy se topí v podivném paradoxu: hrají zásadní roli ve vyprávění, jejich výsledek a průběh má říkat mnohem víc než jen to, že outsider může porazit šampiona. Jenže se k nim dostáváme tak uspěchaně a probíhají podle tak jasného klíče, že místo strhujících vrcholů se podobají nutným kouskům do vypravěčské skládačky.
Podobně tvůrci staví do pozadí všechny hrdinky, tedy Creedovu manželku, dceru i matku.
Novinka chce lehce navazovat na něco, co do americké filmařiny přinesl režisér Jordan Peele svým debutem Uteč a navazující tvorbou až po loňské Nene. Tedy přinášet známé hollywoodské vzorce v nové podobě, z pohledu menšiny, která historicky nedostávala hlas. Ale Jordan Peele je přece jen podvratný satirik, který směsí lásky a jízlivosti staví dějiny žánru na hlavu.
Creed III se jen zlehka odklání od zavedených cest a místy mu to dává sílu. Ale řečeno boxerskou terminologií: za každou ránu na spodek dostává zpět zvedák, který trestá jeho chyby. A pokud výsledek není remíza, tak je to jen těsné vítězství na takzvané “split decision”. Tedy o výhru, kterou viděli jen dva ze tří přítomných rozhodčích.
